Alternativní školy naučí vaše dítě cizí jazyk už v první třídě
Alternativní školy zažívají v Česku boom. Mají dětem nabízet jiný přístup, poskytovat jim větší prostor pro sebevyjádření a vlastní tvořivost a tím udělat vzdělávání přirozenějším. Seznamte se s několika netradičními přístupy ke vzdělávání, možná některý z nich padne vašemu dítěti přímo na míru.
Alternativní, nebo tradiční škola?
Proč vlastně neposlat dítě do klasické školy na rohu ulice? Mnoho hlasů ze strany laické veřejnosti i mezi odborníky tvrdí, že tradiční škola může dítěti uškodit. Tvrdí, že škola tak, jak si ji představuje většina z nás, vnucuje žákům poznatky a vědomosti příliš násilně a tím udusí jejich přirozenou zvídavost a touhu učit se. A proto vznikla celá řada alternativ.
Pravděpodobně neznámější (a také nejdiskutovanější) alternativou je takzvané domácí vzdělávání. V podstatě se jedná o stav, kdy dítě vyučuje sám rodič doma. Jednou měsíčně pouze dochází do školy na konzultace a jednou za půl roku je dítě přezkoušeno, aby se tak ověřily dosažené výsledky. Zastánci této metody tvrdí, že rodič zná své dítě nejlépe a proto ví, jak jej motivovat a nemusí ho ani hodnotit, neboť dokonale zná jeho silné a slabé stránky. Na druhé straně stojí námitky, které domácímu vzdělání vytýkají, že rodič je neobjektivní a chybí mu porovnání dítěte se znalostmi ostatních vrstevníků. Navíc je nutné dítěti, které rodiče učí doma, zajistit dostatek kontaktu s dětmi jeho věku.
Smlouva o učení
Další zajímavou alternativou ke studiu na základní škole je takzvaný daltonský plán. Svůj název dostal podle Daltonu v USA, kde se tato metoda poprvé objevila již v roce 1919. V těchto počátcích uzavřeli žáci každý měsíc s učitelem smlouvu o zvládnutí učiva, kterou pak plnili sami nebo ve skupinkách ve specializovaných učebnách.
V České republice se po roce 1990 ve spolupráci s Holandskými školami objevila celá řada škol, které do svých výukových plánů zařadily některé prvky daltonského programu. Bohužel bývají většinou pouze okrajovou záležitostí, kdy si touto metodou žáci mohou ve vyhrazených časových úsecích procvičovat a opakovat učivo. Seznam škol s tímto programem naleznete na stránkách informačního centra pro mládež.
Zasněné Waldorfské školy
Komplexní alternativou tradiční základní školy jsou školy Waldorfské. Jejich autorem je antroposof Rudolf Stein, na základě jehož poznatků, byla roku 1919 otevřena první škola svého typu. Stěny byly pokryty speciální vrstvenou výmalbou, která vyvolávala zamlženou (zasněnou) atmosféru, vyzdobená byla jemnými látkami v tlumených barvách a pomůcky byly ze dřeva nebo papíru.
Dnešní Waldorfské školy vypadají stejně. Děti sedí v lavicích rozdělené do skupin podle temperamentu. Cholerici sedí s choleriky, sangvinici mezi sangviniky a podobně, takže učitel může k jednotlivým „typům“ přistupovat individuálně.
Výuka na Waldorfské škole probíhá do značné míry jinak než na klasické. Například se dítě nejprve naučí psát a až potom číst. Dítě tak bývá často schopné číst až na konci druhé třídy. V matematice je naopak postup rychlejší než v klasické škole. Již od první třídy se děti ve Waldorfské škole učí cizí jazyk a například hru na flénu. Školní rok je rozdělen do tématických celků, takže se děti věnují přibližně měsíc vždy jednomu předmětu a mohou se mu tak věnovat naplno.
Ještě před vyučováním se všichni žáci pozdraví s učitelem podáním ruky. Následuje takzvaná epocha, dvouhodinový celek věnovaný předmětu, který je zrovna „v sezóně.“ Výuka probíhá ve třech částech: rytmické, hlavní a vypravovací. Rytmická se skládá z nejrůznějších básniček a říkanek, vypravovací potom z předčítání příběhů. Výuka jako taková probíhá v prostřední, hlavní části. Učitel před tabulí vykládá látku dětem v lavicích, které mohou v případě potřeby použít materiály, jako jsou lexikony nebo encyklopedie. Po skončení epochy každý den následují předměty jako je hudební, tělesná a výtvarná výchova, každá v klasických 45 minutových hodinách.