Pomozte dítěti vyrovnat se se ztrátou domácího mazlíčka
První věcí, kterou si musíme uvědomit, když vašemu dítěti mazlíček umře, je fakt, že dítě nepotřebuje dlouhé složité vysvětlování o biologické podstatě smrti. Většina dětí alespoň tuší, že život není věčný. Smrt zvířátka je však první chvíli v životě, kdy se vaše dítě se smrtí setká tváří v tvář. Nepotřebuje tak komplikované biologické vysvětlení. Potřebuje lásku a podporu.
Malé dítě si může myslet, že smrt je dočasná
Reakce dítěte se liší podle jeho věku. Pokud je vaše dítě v rozmezí 3 – 5 let, vnímá smrt jako něco dočasného, co za chvíli přejde. Váš syn nebo dcera by proto měli vědět, že smrt mazlíčka znamená, že se nehýbe, nejí, nedýchá, neslyší, nevidí – a že je to navždy. Bohužel, pro děti je to tak nepochopitelné, že tento nepříjemný fakt budete muset několikrát zopakovat. Ačkoli po nástupu do školy dítě začíná vnímat smrt o něco realističtěji, obvykle až kolem devátého roku si definitivně uvědomí, že když někdo umře, je mrtvý navždy.
Buďte naprosto upřímní, ale hodní
Jak tedy oznámit dítěti, že jeho mazlíček umřel? Vždy se snažte to svému dítěti co nejvíce usnadnit. Mluvte klidným hlasem, držte dítě za ruku. Pokuste se také, aby vaše dítě celou událost správně pochopilo. Buďte připraveni na spoustu otázek jako proč se to stalo, je to moje chyba, kde je jeho tělo, uvidím ho ještě někdy, když budu hrozně hodný, vrátí se? Jakkoli je to nepříjemné, je nezbytné odpovědět na tyto otázky pravdivě. Pokud je zvířátko nemocné a vy víte, že umírá, buďte k dítěti upřímní, a připravte ho na odchod. Je vždy lepší vědět, co přijde a mít možnost se s vaším miláčkem rozloučit.
Připravte se také, že reakce dětí se různí. Všechny jsou smutné, u každého se však smutek projevuje jinak.Vaše dítě může plakat, může se vztekat, může se bát, může odmítat fakt přijmout, často se také děti za smrt mazlíčků obviňují.
Děti jsou od přírody zvídavé a není proto divu, že tak tajemná záležitost, jako je smrt, v nich vyvolává celou řadu otázek. Je normální, že se bude ptát, zda i vy umřete, nebo že bude chtět vidět tělo zvířátka. Pokuste se být co nejotevřenější, pravda je totiž vždy lepší než polopravdivé hypotézy, které si dítě vytvoří samo.
Lži více škodí, než pomohou
To nejhorší, co můžete udělat, je vašemu dítěti lhát. Žádná lež není neprůstřelná, váš potomek pak bude mít do budoucna pocit, že před ním někdo stále ukrývá pravdu. Navíc pokud například řeknete, že zvířátko pouze spí, a potom se vaše dítě dozví pravdu, může začít trpět nespavostí. Ještě horší je varianta, že zvířátko odešlo. Pro dítě je nepochopitelné, že by jejich mazlíček, se kterým se měli tak rádi, jen tak odešel. Podvědomě tak bude očekávat, že se zvířátko vrátí, nebo ztratí důvěru k těm, které miluje. Příliš ani nefunguje oblíbená strategie amerických rodičů, kteří říkají, že si “k sobě vzal zvířátko Bůh, protože bylo tak skvělé.” Dítě sice pochopí, že o mazlíčka přišlo, ale zároveň začne mít strach z Boha. Mnoho amerických dětí také trpí hrůznými představami, kdo bude další, koho si Bůh vezme k sobě.